Opera
Listopad 2024
Stoupnout si, kde stál Mozart
Přemýšleli jste někdy, jaký pohled si užívají umělci z jeviště Stavovského divadla? Přijďte si to vyzkoušet na písňová matiné a rozhlédněte se po divadle z místa, kudy procházel třeba i sám Mozart. V bezprostřední blízkosti našich sólistů a hudebníků se dotknete genia loci Stavovského divadla a na chvíli se stanete jeho součástí.
S ideou pořádat komorní dopolední setkání na jevišti Stavovského divadla přišli vedoucí hudební přípravy Opery ND Zdeněk Klauda a dramaturg Beno Blachut ml. „Prostor jeviště za staženou železnou oponou má nejen svou podmanivou atmosféru, ale také optimální akustiku pro komorní hudbu," říká Blachut. Původním záměrem bylo znovuobjevit některé hudební skladatele a jejich díla, a kromě našich sólistů dát šanci i začínajícím zpěvákům a hudebním tělesům. „V dramaturgii jsme v minulém roce vycházeli z historie Stavovského divadla, navázali jsme kontextem Roku české hudby a v budoucnu zohledníme také umělecké preference našich interpretů,“ doplňuje dramaturg.
Každé setkání má jedinečný program i obsazení. V této sezoně jich máme na programu ještě pět. Hned 24. listopadu zazní skladby Arnolda Schönberga a Karla Boleslava Jiráka v netradiční kombinaci smyčcového kvarteta, resp. sexteta s ženským hlasem. Této úlohy se zhostí sólistky Tamara Morozová a Sylva Čmugrová spolu se souborem Krása Quartet. „Já osobně mám hudbu začátku 20. století asi nejraději. Dovede být velmi sugestivní, sdělná a krásná. Ohromně mě baví hledání interpretačních klíčů,“ těší se Morozová.
Předvánoční matiné 21. prosince bude unikátní nejen vánoční atmosférou. Pokud rádi zpíváte nebo hrajete na nástroj, můžete se totiž přímo zapojit a třeba si i zaimprovizovat po boku našich sólistů Iva Hrachovce, Anastasije Babjuk, Daniela Matouška nebo Pavola Kubáně. „Když cítím komorní atmosféru, mám pocit, jako bychom byli spolu s publikem jeden celek, jako bychom muzicírovali všichni společně,“ říká Kubáň a dodává, že interpretace písní představuje skvělou příležitost, jak si vyhrát s dynamikou, drobnokresbou nebo barvou hlasu.
„Význam písňového žánru se za celou svou historii nezměnil. V písňové literatuře žije odkaz prastarého pěvectví bájného Orfea, který svým zpěvem bezprostředně komunikoval, rozdával radost, dojímal a jeho zpěv byl tak mocnou zbraní, že podle pověsti dokázal odrážet i kameny. A takové by mělo být poslání písně – přímo se dotýkat lidské duše, sdílet emoce a povznášet – to vše ve ztišené atmosféře komorního prostoru,“ uzavírá spoluautor konceptu Zdeněk Klauda.
Sdílet na sociálních sítích