Tištěné století

Za předchůdce časopisu určitě můžeme považovat tiskovinu Divadelní list vycházející jen v letech 1886–1887 a především tiskovinu s kouzelným označením Meziaktí. Byla to kombinace časopisu a divadelního programu a divák si ji četl „mezi akty“, čili mezi jednotlivými dějstvími představení. Meziaktí v letech 1900 a 1901 skutečně obsahovala informace k chystaným premiérám, k uměleckým osobnostem a jejich nedílnou součástí byla inzerce. Informační obsah se však od roku 1902 zkrátil na minimum – pouze na obsazení daného představení a inzerce vyplnily celý zbytek listu. Nevíme přesně, kdy Meziaktí i ve své jednoduché verzi zaniklo, ale nejpozději s rokem 1914. Skutečný počátek časopisu, který pravidelně a v podstatě bez přerušení vycházel a vychází dodnes, tak datujeme až od sezony 1923/1924. 

Název první verze časopisu byl Národní a Stavovské divadlo a jistě v něm můžeme číst důraz na přivlastnění Stavovského divadla do svazku instituce ND, které proběhlo v roce 1920. Časem se název zjednodušil a titul Národní divadlo pak v hlavičce časopisu stál s různými obměnami dlouhá desetiletí. Tu dostal podnázev List divadelní práce, tu doplnění Národní divadlo informuje (po jeden čas vyjádřené zkratkou „NDi“). Výjimkou byly Noviny Národního divadla, které ale vycházely pouze jedinou sezonu (1970/1971). 

Jistě je vhodné zmínit i zpoplatnění časopisu – již od doby Meziaktí a pak kontinuálně od roku 1923 až do roku 1979 se časopis prodával. Zdarma jej diváci získávají od sezony 1979/1980 a je tomu tak dodnes. 

Zajímavý koncept časopisu, který kombinoval divadelní program a periodickou tiskovinu, fungoval poměrně dlouhá léta 1948–1960. Každé číslo časopisu bylo věnováno některé premiéře – obsahovalo fotky, anotaci s obsahem díla, odbornější článek a zajímavosti. Předplatitelé časopisu tak dostávali rovnou divadelní programy, nepravidelní diváci si s programem zase pořídili drobný průnik do aktuálního dění. Kromě premiér pak byla dílčí čísla věnovaná výročí významných umělců, a svazečky tak plnily funkci souborného přehledu umělecké činnosti dané osobnosti, obsahovaly různé gratulace od kolegů, fotky apod. 

Rozsah, periodicita a formát časopisu byly skutečně různorodé: od počátečních 6–12 stran po dnešních 50. Frekvencí vydávání byl časopis snad vším, co se vejde do jedné sezony: týdeník, čtrnáctideník, měsíčník, dvouměsíčník i čtvrtletník... Z formátu nejvíce převažuje A4 (tedy i současná podoba), nicméně např. zmíněná kombinace program-časopis svým formátem A5 více zohledňovala čtení programu o pauze představení, a naopak velkým novinovým formátem diváci listovali na přelomu let 1979/1980. 

Po nástupu digitálních médií je časopis Národního divadla přibližně od roku 2005 k dispozici na webových stránkách – původně v prostém formátu PDF, od roku 2021 coby E-magazín vhodný ke čtení nejen v počítači, ale i v mobilech a tabletech, doplněný o další obsah v podobě videí, animací, podcastů ad. 

 V roce 1923 plnil časopis Národního divadla funkci v podstatě jediného oborového periodika, které se soustavně věnovalo divadelní činnosti (různé předchozí snahy o divadelní magazín nikdy dlouho nevydržely). Stoleté jubileum takto specializovaného listu tedy jistě není zanedbatelný mezník a jsme rádi, že právě při této příležitosti vám časopis představujeme v nové podobě. 

Z archivních materiálů zpracovala Josefina Panenková, vedoucí Divadelního archivu ND