Editorial: Čas malých změn

Nastal advent a Vánoce jsou za dveřmi. Někdo zběsile shání dárky, jiný dohání, co dosud odkládal, další (třeba i za pomoci svařeného vína) rozjímá a téměř každý tak či onak bilancuje. Nás čeká v prosinci jediná premiéra, a to multimediální inscenace In Our Hands, která zkoumá, co může způsobit i to nejmenší gesto a jakou moc, jaký vliv na své okolí máme ve svých rukou. Proto jsme pro aktuální číslo časopisu zvolili téma veskrze prosincové a zamýšlíme se nad tím, jak lze svět udělat aspoň o fous lepší (protože až si budeme dávat předsevzetí, kdo z nás si bude přát změny k horšímu?).

Podrobněji o dynamice změn mluví v profilovém rozhovoru režisér prosincové premiéry, australský umělec Darcy Grant – a je fascinující si uvědomit, kolik letmých myšlenek i hlubokých úvah se skrývá v pozadí projektu, který hovoří mnoha jazyky, jen ne tím verbalizovaným.

Balet je tentokrát zastoupen průřezovým článkem, v němž se Kateřina Hanáčková zastavuje u okamžiků, kdy mělo taneční divadlo sílu promluvit do společenského dění, a uvažuje, jak mohou inscenace současného repertoáru prospět nám všem, i kdyby jen tím, že posílí naši vnímavost a úctu k okolí.

Společensky účinné umění nemusí být nutně angažované, někdy mu stačí umět pojmenovat skutečnost. A ačkoliv se pravidelně objevují úvahy o jeho bezzubosti, jen těžko bychom hledali přesvědčivější protiargument než ve snahách politiků s autoritářskými sklony zbavit takové divadlo hlasu. Před nedávnem proběhnuvší festival Pražské křižovatky se letos s veřejným děním protnul nejen výběrem titulů, ale i diskusí představitelů evropských divadel, která politickému tlaku ve větší či menší míře čelí. Kateřina Prášilová ve svém příspěvku toto setkání rekapituluje a připomíná, že omezování tvůrčí svobody se možná děje blíž, než si vždy uvědomujeme.

Ale i když se svět mění pod rukama, některé věci zůstávají stejné. Třeba že ke konci roku patří ohlížení. Iva Nevoralová se dívá za končícím Rokem české hudby prizmatem toho, kdy je koncept národního umění ku prospěchu, a jaká jsou úskalí takového vnímání. Přes všechny neshody, které nás možná potkávají, platí i to, že ve Vánocích snad všichni chceme vidět svátky porozumění a smíření. Proto se po palčivých otázkách rádi uchýlíme i do téhle útěšné představy a navodíme pravou vánoční atmosféru – pečením cukroví, vůní jehličí nebo návštěvou Louskáčka.

Přeji nám všem, ať pocit vzájemného porozumění a sounáležitosti netrvá jen těch pár magických dní na konci roku, ale dokážeme ho nalézat i dál.

Jana B. Hniličková
šéfredaktorka

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat