Editorial: Co se děje na periferii

Oči veřejnosti se upírají tu tím, tu oním směrem, zájem lidí dokáže na jedné straně dodat věcem váhu, na straně druhé umí vzbudit zdání relevantnosti; vox populi, vox Dei. Faktem je, že schopnost ovládnout, moderovat nebo alespoň předvídat zájem většího počtu lidí je vysoce žádaným zbožím v mnoha odvětvích, od politiky po reklamu. Tento um skýtá nejen možnost ovlivnit, na co se pozornost upřít má, ale i co se do hledáčku dostat nemá. Vrtěti psem se tomu říká, abychom si vypomohli dalším zlidovělým rčením.

I my v divadelním časopise se samozřejmě snažíme vzbudit pozornost, ze zastíracích manévrů nás ale není třeba podezírat. My totiž dobře víme, že v umění a kultuře vznikají na periferii zájmu často opravdu pozoruhodné věci. Některým by možná ani neprospělo, kdyby se z nich stal mainstream, jiné o trochu víc pozornosti stojí. Tak či tak, to, co se děje na okraji, bude protentokrát hlavním tématem tohoto čísla.

Pantomima je žánr spíše méně pěstovaný a diváky vyhledávaný, přesto nepostrádá bohatou tradici ani hloubku. Profilový rozhovor, který vedla s Radimem Vizvárym a Vandou Hybnerovou Martina Sedláková, je lákavou pozvánkou do světa nonverbálního divadla a zároveň poutavým čtením.

Federico Ievoli je prvním sólistou Baletu ND a jako takový nemá o pozornost nouzi. Co se mu ale honí hlavou, když s technickou bravurou ztvárňuje taneční charaktery, a jak žije, když zhasnou reflektory, o tom s charismatickým Italem mluvila Bára Truksová. Z baletního světa vychází i článek Katky Hanáčkové, který přibližuje dramaturgický záměr triptychů, které se v posledních letech objevují na repertoáru většiny světových scén. V převaze divácky milovaných klasických děl jde o linii bezpochyby minoritní, pro náročnějšího diváka, který chce spolu s umělci ohledávat nové možnosti tanečního vyjádření, jsou ale současné choreografie nezbytností.

S blížícími se oslavami konce druhé světové války jsme se rozhodli i zde představit téma, jemuž se, možná pochopitelně, pozornost až tak často nevěnuje. Článek Ivy Nevoralové poodhaluje detaily o hudebním životě německé Prahy v pozdní fázi první republiky, na němž se podíleli nejen čeští Němci, ale významnou měrou i protihitlerovští uprchlíci.

Milé čtenářky, milí čtenáři, snad vás toto číslo přesvědčí, že stočit čas od času pohled i na okraj zorného pole může přinést nečekané a obohacující zážitky.

Jana B. Hniličková
šéfredaktorka

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat