Ivo Hrachovec: Píseň vyjadřuje naše nejdůležitější prožitky

Pocházíte z Nového Jičína na Moravě. Ovlivnily moravské kořeny váš vztah k hudbě? Jaká hudba je vašemu srdci nejbližší?

Poslechnu si vše, u čeho cítím opravdovost a emoce. V mládí jsem poslouchal a s kytarou rád zpíval folkové a trampské písně. Na konzervatoři v Ostravě mi moje profesorka zpěvu, docentka Drahomíra Míčková, zadávala množství lidových písní, zejména v úpravě Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena a dalších. Miluji moravský folklór, rád se jako posluchač účastním Horňáckých folklórních slavností a dalších podobných festivalů.

Jste nejen operním zpěvákem, ale i vyhledávaným interpretem písní a oratorií. V čem podle vás spočívá kouzlo těchto žánrů?

Prostá píseň je vyjádřením našich nejdůležitějších prožitků: lásky i nenávisti, smrti i zrození. V písni se musíme vyvarovat patosu a citlivě a prostě vyprávět. Oratorium je zase velký příběh. Oborově je sice blíže opeře, ovšem je nezastupitelné ve své duchovní hloubce. Čím více bolesti prožijeme a čím více se obracíme k tomu, co nás přesahuje, tím více oratoriu rozumíme.

Za téměř 30 let jste ve Státní opeře a na scénách Národního divadla ztvárnil přes 70 rolí. Dokázal byste vybrat jednu, která pro vás byla nějakým způsobem výjimečná nebo „osudová“?

Dovolím si zmínit dvě role. Hned v prvních letech na scéně Státní opery Praha to byla role Geronia v úspěšné inscenaci opery Gioachina Rossiniho Turek v Itálii. Poprvé jsem v ní ztvárnil postavu typu Pantalona, jež mne provází celým divadelním životem. Druhá role, kterou bych chtěl zmínit, je zatím má poslední premié­ra v postavě Astradamorse v Ligetiho opeře Le Grand Macabre. Hudební part je nesmírně náročný na rytmus, rozsah a intonaci, ale také pohyb na jevišti.Za tuto roli jsem se dostal do širší nominace na Cenu Thálie 2024. Je to pro mne velká čest a děkuji všem, zejména rodině a přátelům, ale také kolegům, kteří mi byli a věřím, že budou i nadále, oporou.

Lady Macbeth Mcenského újezdu, foto: Zdeněk Sokol