Opera, Rozhovory
Duben 2023
Jiří Heřman: Poslední Dvořákova opera má filozofický a spirituální přesah
V květnu proběhne v Národním divadle premiéra poslední Dvořákovy opery Armida. Tato Dvořákova poslední opera se na repertoár divadla vrací po více než třiceti letech a její režie se ujme jeden z nejúspěšnějších českých režisérů, JIŘÍ HEŘMAN. O jeho názorech na Armidu a jeho připravované inscenaci se dozvíte v rozhovoru níže.
Do Národního divadla se vracíte po devíti letech od uvedení Fibichova Pádu Arkuna. Jak se těšíte na spolupráci se souborem?
Je to dlouhá doba, za kterou jsme se posunuli všichni někam mnohem dál. Těším se na to, jak se soubor proměnil, a také se těším na jeviště Zlaté kapličky, které má své jedinečné kouzlo a historii.
Jak myslíte, že jste se po umělecké stránce za tu dobu změnil?
Nemyslím, že jsem se změnil, žiju a život mi přináší stále nové výzvy. Mám pocit, jako bych pokaždé režíroval poprvé. V opeře nacházím stále stejný inspirující zdroj v hudbě, která mi otvírá vždy nové dimenze.
V Národním divadle budete tentokrát režírovat Dvořákovu Armidu. Vzpomínáte si, jaká byla vaše bezprostřední reakce na nabídku právě tohoto titulu?
S nabídkou mne oslovil pan hudební ředitel Robert Jindra, s tím, že si je jistý, že to je titul právě pro mne. Reagoval jsem kladně, nicméně s podmínkou, že bychom měli upravit text libreta, který je dnešním divákům špatně srozumitelný.
Ačkoli je v našem prostředí s Wagnerovým odkazem spojován hlavně Bedřich Smetana, případně Zdeněk Fibich, Armida místy působí jako výběr z různých Wagnerových oper – sbory rytířů, kouzelné zahrady, démonická svůdkyně, Rinaldův dlouhý monolog na začátku 4. dějství atd. Myslíte si, že se z Dvořáka na sklonku života stal „wagnerián“?
Nemyslím si. Toto jsou atributy, které jsou společné řadě oper už od dob baroka. Není divu, vždyť Tassův Osvobozený Jeruzalém inspiroval nespočetně skladatelů v operní historii. Hudebně lze v Armidě slyšet určitě i wagnerovské inspirace a zároveň inspirace hudbou Blízkého východu. Ale přesto všechno zůstává Dvořákova hudba osobitou a hluboce ukotvenou ve slovanském světě. Nemohu v ní neslyšet i hudební řeč z Rusalky.
Zatímco Rusalka se hraje u nás i po celém světě, Armida prakticky zapadla. Myslíte, že české publikum Dvořákovy doby vůbec mělo o operu s filozofickým či spirituálním přesahem zájem?
Dvořák byl s nastudováním nespokojený, krátce nato zemřel. Hudební kritika vyzdvihla kvality mistrovy hudby, naopak se terčem kritiky stalo především libreto, které se ukázalo problematickým kvůli dramatické struktuře oslabující divadelnost díla. Navíc z dobového tisku víme, že výprava se při premiéře ukázala pouze jako primitivní a šablonovitá, nedostatečně vytvářející přesvědčivou iluzi prostředí. Tato fakta určitě negativně poznamenala vnímání tohoto díla od jeho počátku a ztracená reputace se už špatně napravovala. Nemyslím si, že filozofický a spirituální přesah tohoto díla byl důvodem nezájmu publika.
Myslíte, že je Armida případem opery, která se dlouhá desetiletí se svým publikem spíše míjela, ale nyní by stálo za to ji znovu objevit nejen pro české, ale i světové publikum?
Těžko říct, provedení Armidy od dob její premiéry nebylo příliš mnoho a omezovala se především na české země. Dvořákova hudba je vždycky inspirativní a samotný příběh nám má pořád co říci. Jde o to jen k němu najít ten správný klíč.
Co si myslíte o libretu opery? Dělali jste v něm s dramaturgyní významnější škrty nebo nějaké úpravy?
Vrchlického básnický jazyk je bohužel překombinovaný a příliš květnatý. Domnívám se, že pro dnešního diváka může být i na některých místech těžce srozumitelný. Zbytečně zastírá pravdivé emoce a psychologii jednotlivých postav. Snažili jsme se s dramaturgyní Patricií Částkovou nikoli měnit obsah příběhu, ale najít takovou slovní podobu, aby byla srozumitelná dnešním divákům. Škrty, které jsme společně s dirigentem udělali v hudebních číslech, například v druhém jednání, byly motivovány snahou o lepší a sevřenější dramatický spád celého díla.
Co vás jako režiséra na tomto díle především zajímá?
Tematická mnohovrstevnatost díla. Téma náboženství, které místo, aby společnost sjednocovalo, společnost stále rozděluje. Téma oběti, protože naši hrdinové jsou nuceni zvolit si jednu stranu konfliktu, která je nakonec dovede k tragickému konci.
Jiří Heřman, foto: M. Olbrzymek
Jaká bude vaše Armida? Na co se můžeme těšit?
Na pohádku pro dospělé, která v sobě nese, jak už to v pohádkách bývá, i morální poselství.
Vaše inscenace bývají vždy velmi promyšlené a působivé. Jaký pocit byste chtěl, aby si diváci z představení odnesli?
Nový pohled na Dvořákovu poslední operu.
Prozradil byste, co jako režisér připravujete do budoucna?
Jsem rád, že se mohu podílet na vzniku nové opery Here I am, Orlando, kterou pro soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno komponuje Ľubica Čekovská na libreto Viktorie Knotkové podle slavného románu Orlando Virginie Woolfové. Nové dílo pro velký umělecký aparát je pro mne velkou výzvou a moc se na to těším.
Sdílet na sociálních sítích
