Romina Contreras: Tančit srdcem a odevzdat se publiku

ROMINA CONTRERAS se od nové sezony stává první sólistkou Baletu Národního divadla. Teprve šestadvacetiletá tanečnice má za sebou úspěšnou kariéru v chilském souboru Ballet de Santiago, kde strávila mnoho let pod vedením brazilské choreografky Márcie Haydée, autorky Spící krasavice. Romina se poprvé představí ve zmíněném baletu v roli Šeříkové víly, v prosinci pak bude účinkovat v jedné z hlavních rolí v díle Tramvaj do stanice Touha Johna Neumeiera. 

Vaší mentorkou byla Márcia Haydée. Co je to nejdůležitější, co vás naučila? 

Ve skutečnosti mnoho věcí. Především dát do rolí samu sebe, vložit do nich vlastní srdce, zcela se odevzdat publiku. Pro ni vždy stála na prvním místě osobitost a jedinečnost každého tanečníka a tanečnice. Členům svého souboru poskytovala mnoho volnosti, aby mohli objevovat vlastní originální taneční projev. Toho jsem si vážila. Márcia Haydée tanečníky podporovala, nikdy nikoho nesrážela. Naopak se snažila vytvářet přátelskou a bezpečnou atmosféru, v níž jsme se nemuseli cítit špatně, i když jsme udělali nějakou chybu. 

Byla jako vedoucí přísná? 

Samozřejmě, ale jen když to bylo třeba. Ovšem nebyla negativní ani na nikoho nepokřikovala, spíše se snažila upozorňovat na to, když někde vnímala další prostor k rozvoji. Považuji to za velmi lidský přístup. Vždy si totiž uvědomovala, že jsme také lidé, a ti mohou dělat chyby. 

Vnímáte nějaký zásadní rozdíl mezi chilským a českým souborem? 

V pražském souboru jsem velmi krátce, takže se to těžko posuzuje. Navíc balet je ve většině případů všude na světě stejný, takže je snadné překračovat geografické hranice a působit na jiných místech. A ačkoliv je v souboru mnoho národností, všichni mluvíme jazykem tance a rozumíme si. Je obtížné vnímat nějaké zásadní rozdíly. Soubory se velmi podobají svou přátelskou atmosférou. V Praze se cítím skoro jako doma, kolegové si navzájem přejí štěstí, podporují se. Je to přesný opak toho, co se tak často ukazuje v hollywoodských filmech. Vlastně jsem takové nenávistné prostředí nikdy nepoznala. 

V pražském souboru si vás osobně vybral John Neumeier pro novou roli ve svém díle, které bude mít v prosinci premiéru. Jaké to pro vás bylo? 

Když se konal konkurz, byl to zároveň můj první den v pražském souboru. A když přišlo na rozhodování o rolích, velmi mě to překvapilo, skoro až šokovalo, vůbec jsem to nečekala. 

Aktuálně choreografii zkoušíte. Jak to probíhá? 

Je to zase něco úplně jiného, nikdy jsem od Neumeiera nic netančila. Ale vždy jsem obdivovala jeho dar vyprávět příběh skrze tanec. Postava, kterou budu představovat, je velmi odlišná od toho, jaká jsem v běžném životě. Užívá si svého života v New Orleans naplno a neohlíží se na následky ani na názory ostatních. Je to krok z mé komfortní zóny, ale jsem za to ráda, posouvá mě to jako interpretku dál. 

Chystáte se také tančit Šeříkovou vílu ve Spící krasavici přímo od Márcii Haydée. Je pro vás nějaký rozdíl, tančit tuto choreografii v chilském a pražském souboru? 

Je to zvláštní. Jako kdybych najednou žila v paralelním světě. Kostýmy totiž navrhoval stejný autor, choreografie je totožná, ale budu ji tančit s jinými kolegy. Na druhou stranu jsem ráda, že tady poprvé vystoupím v díle, které dobře znám. 

Co je pro vás aktuálně největší výzvou? 

Chci zvládnout svou první premiéru. Jsem v souboru krátce a ráda bych zanechala dobrý dojem. 

Romina v roli Taťány v baletu Oněgin (s Gabrielem Bucherem)  
Foto: P. Mělo 

Romina Contreras 
Foto: R. Nuñez 