Seriál Konec války: Krátký exkurz do dějin Státní opery

„V Praze již nebude žádné německé divadlo. O tuto budovu byl v květnových dnech sváděn velký krvavý boj… Bylo tedy aktem uznání hrdinství pražského lidu…, že vláda dala toto druhé největší divadlo do rukou dělnických, do rukou lidu.“

Slovo národa 21. 6. 1945

Kulturní stánek pražské německé obce, Nové německé divadlo (Neues deutsches Theater), byl otevřen 5. ledna 1888. Zlatá éra německého souboru s řadou věhlasných hudebních festivalů či operních cyklů skončila paradoxně v roce 1938. Do dějin dnešní Státní opery vstoupila nacistická okupace českých zemí. Za protektorátu zde až do roku 1943 neprobíhal souvislý divadelní provoz. Prostor sloužil k příležitostným hostováním. Například v listopadu 1940 zde vystoupili Berlínští filharmonikové, jejichž výkonu přihlížel i říšský ministr propagandy Joseph Goebbels. Konala se zde různá politická a propagandistická setkání, jako třeba zahájení Říšského mistrovství Hitlerjugend v hokeji a krasobruslení v roce 1942. V budově se hrála opereta a příležitostně vystupoval i balet. Hostující soubory přijížděly z různých míst nacistické říše, ale techničtí pracovníci v zázemí divadla byli téměř všichni Češi. V polovině listopadu 1943 se do budovy přestěhovala opera z Duisburgu, jejíž domovské působiště bylo vybombardováno. Hrála tady až do všeobecného zákazu kulturních akcí v srpnu 1944.

Během povstaleckých dnů květnové revoluce zde byl dle vojenských dokumentů ukryt německý záškodník, který ze zadního traktu ostřeloval prostor vinohradského rozhlasu. Po eliminaci nebezpečí bylo během 9. května divadlo povstalci obsazeno a na počest revolučních dnů pojmenováno jako Divadlo 5. května, spadající do kompetence Ústřední rady odborů. Prostor spojený primárně s německým uměním a kulturou nezůstal ušetřen české zloby. Busty německých velikánů Schillera, Mozarta a Goetheho byly odstraněny z průčelí budovy a jejich další osud není znám. (Kopie bust byly na budovu osazeny až při rekonstrukci v roce 2019). Fotograf Karel Drbohlav zachytil na začátku 40. let ještě původní podobu průčelí s bustami. Zároveň však na balustrádě balkonu ční říšský znak orlice s hákovým křížem.

V rámci seriálu Konec války již byly publikovány tyto příspěvky:

Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla
Krátký exkurz do dějin Státní opery

Text a foto: Divadelní archiv ND

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat