Seriál Konec války: Stavovské národu (německému)

„Stavovské divadlo bylo opět přičleněno k Národnímu divadlu. Budova divadla, obhájená za revoluce českými lidmi… je… trochu poškozena z vnějšku se strany od Prašné brány, odkud několikrát vystřelil německý Tygr.“

Svobodné slovo, 20. května 1945

Pod heslem „Stavovské národu“ bylo v listopadu 1920 zabráno Stavovské divadlo českými divadelníky. Rozbouřený dav přerušil zkoušku německého divadelního spolku a násilně budovu obsadil. Když se ještě v den záboru hrála Prodaná nevěsta, nikoho nenapadlo, že nově „získaná“ scéna bude součástí Národního divadla jen po omezenou dobu. Jiný zábor, který přišel v roce 1939 po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, proběhl méně bouřlivě. Z nařízení Úřadu říšského protektora bylo Národní divadlo nuceno se budovy vzdát (respektive vzdát se práva jejího užívání) a svou činnost zde velmi brzy zahájila německá činohra.

Z předávacího protokolu datovaného 11. 7. 1939 můžeme vyčíst, že ředitelství Národního divadla mělo odevzdat budovu „náležitě vyčištěnu, provozu schopnou a novými investicemi proti stavu, ve kterém ji stát převzal, zlepšenou.“ Na budově zavlály nacistické prapory a další nacistické symboly byly součástí výzdoby interiéru. Album dobových fotografií dokládá, že ve vstupním foyer byla instalována velká říšská orlice a v šatnách a v místnostech zázemí byly pověšeny portréty Adolfa Hitlera. Hrálo se zde výhradně v německém jazyce, a to až do uzavření divadel v létě 1944. Když pak ale nadešel začátek května 1945, stala se budova Stavovského divadla součástí hlavního obranného pásma, které statečně uhájili čeští povstalci a zabránili tak německým vojákům dosáhnout centra města.

A kde tedy hrálo Národní divadlo po dobu protektorátu? O tom budeme psát z archivních dokumentů příště.

V rámci seriálu Konec války již byly publikovány tyto příspěvky:

Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla

Text a foto: Divadelní archiv ND