Tajemství Adama Plachetky

Dvousté narozeniny Bedřicha Smetany slavíte opravdu poctivě – ztvárnil jste Přemysla v Libuši, zpíval jste na koncertu Smetana Gala, v repertoáru máte krále Vladislava z Dalibora a nyní přidáváte další velkou smetanovskou roli – Kalinu v Tajemství. Jaký bude Váš Kalina a jak se těšíte na pojetí režiséra Ondřeje Havelky?

Myslím, že Kalina je postavou relativně jasnou a jednoduchou co do výkladu. Vzhledem ke směru, kterým se naše inscenace ubírá, se spíš snažíme jít do větší hloubky zjevného, nebo chcete-li tradičního pojetí, než že bychom si vymýšleli vrstvy, které autoři do figury už nevtiskli. Těší mě, že se můj smetanovský repertoár pomalu rozrůstá. Dozrávám do něj věkově i hlasově a Kalina je rolí, kterou jsem si spolu s Přemyslem chtěl zazpívat asi nejvíc. Uvidíme, co přinese budoucnost. V minulém roce jsem nečekaně jako záskok natočil Mumlala ve Dvou vdovách, kterého ale asi na jeviště tahat nebudu. Nezlobil bych se, kdyby se mi naskytla situace nastudovat Voka v Čertově stěně.

S Ondřejem Havelkou se nesetkáváte poprvé, dokonce jste společně vydali album písní Ježka, Voskovce a Wericha s názvem Nebe na zemi. Jak se Vám tedy s Ondřejem spolupracuje? Našli jste v něčem doslova „společnou notu“?

V mnohém. Ondřej je profík a detailista. Někdy to člověku může přijít příliš intenzivní, ale díky tomu přístupu je tak kvalitní jeho dráha koncertní, herecká i režisérská. Líbí se mi jeho přístup k práci, ať v jazzu, nebo v opeře. Na koncertech se upřímně bavím. Nečekal jsem, že jich budeme mít tolik a je zajímavé pozorovat, jak se nám program a průvodní slovo časem vyvíjí. Při Tajemství se poprvé potkáváme v opeře, ač jsme se snažili společný projekt vymyslet už mnoho let. Na našem písečku Ondřejova práce naplňuje očekávání, která jsem od ní měl. Pracuje se zpěváky detailně herecky a má trpělivost situace a timing dotahovat, troufnu si říct, k dokonalosti.

V jednom z rozhovorů jste prozradil, že jste „smetanovec“ a že Vám Smetanův styl hlasově vyhovuje. Co máte na jeho hudbě nejraději?

Je mému uchu prostě lahodná. Dlouho jsem na tuto otázku odpovídal, že je to Wagner se slovanským srdcem, ale to je velká generalizace, ač není vyloženě nesprávná. Smetana Wagnera nekopíroval. Samozřejmě byl logicky i jeho stylem ovlivněn, ale našel si vlastní. Má výborný cit pro vedení hlasu. I doprovod orchestru a práce s dynamikou je u něj milosrdnější než třeba u Dvořáka, který chtěl slyšet barvy, co měl v hlavě, a nebral příliš ohled na interprety, kteří se musí popasovat s realitou provedení.

Libreto Elišky Krásnohorské obsahuje i takové „jazykolamy“ jako jsou například rychlé fráze Kaliny „Med radosti plnými doušky chci pít“ apod., věnujete jim nějakou speciální přípravu?

Ani ne, stačí se je naučit. Je pravda, že jazyk Tajemství archaický je, ale mně se líbí. Nenarazil jsem v něm na mnoho frází, kterým bych neporozuměl na první pokus. Dnešnímu uchu může znít humorně, ale je to obraz doby a obrázek to je věru vyvedený.

Smetana Vašemu hlasovému oboru velmi přál, čeká Vás nějaká další role českého repertoáru, nejen z autorské dílny Smetany, ale i třeba Dvořáka, Janáčka nebo Martinů?

Konkrétní plány na další Smetanovy role zatím nemám. Voka vedu v patrnosti, kdyby se naskytla příležitost. Rád bych si někdy vyzkoušel Kecala, ale to by byl výlet dost daleko mimo můj hlasový obor a nejsem si jist, jestli by to byl dobrý nápad. Na začátku příští sezony mě ale čekají dvě Janáčkovy role, a to Revírník v Příhodách lišky Bystroušky u příležitosti 100 let od její premiéry v Brně a Prus ve Věci Makropulos v Berlíně v produkci, s níž se na brněnský festival také podíváme.

Tajemství je komická opera, excelujete také např. v Rossiniho Lazebníku sevillském na mnohých scénách světa – užíváte si komický žánr? Nebo na jevišti raději dramaticky umíráte?

Komedie mě potkávají častěji, ale baví mě obojí. Na mojí práci mám rád právě rozmanitost stylů a typů, které člověk ztvárňuje a interpretuje. Jen jedno z toho by byla nuda.

Co Vás čeká po premiéře Tajemství v závěru sezony? Můžete případně už prozradit Vaše plány na nadcházející sezonu?

Po premiéře Tajemství mě čeká koncertní provedení Libuše s Českou filharmonií. V červnu dvakrát koncertně Pucciniho Bohéma ve Filadelfii, potom Smetanova Litomyšl a na závěr sezony Mozartovo Requiem v Miláně. Z příští sezony už jsem prozradil Janáčka. Ještě můžu doplnit Figarovu svatbu v New Yorku a oslavu čtyřicátin v lednu v O2 areně. Zbytek zatím nebudu prozrazovat…

Foto: Ilona Sochorová, Zdeněk Sokol